Na noční lince Praha–Ulanbátar začalo naše mongolské dobrodružství nečekaně stylově: s oslavou neplánované business class pro ty, kteří zabavili čtyřsedačku na spaní. Přistáli jsme v Ulanbátaru s přáním se ubytovat… až na to, že klíče od apartmánu byly o hodinu dál, než jsme čekali. Město nás přivítalo mixem policejní honičky a rázného provozu, který Vincent testoval osobně. Taková malá jízda městem, kde u nás rychle pochopíte, že tady platí jen jedno pravidlo – přežít!
Následující den byl věnován slavnému Čingischánovi. Mongolský řidič nás vyzvedl s výrazem pokerového hráče – jeho hlavní záliba jsou totiž karetní hry na mobilu. Když se odtrhl od svého virtuálního blackjacku, vyrazili jsme na výlet do Terelj National Parku. Obří jezdecká socha nám připomněla, jak málo monumentálních koní doma máme. Na „autentickou kavárnu,“ kde podávali instantní kávu a míchaná vajíčka za turistické ceny, na chvíli nezapomeneme. Jak říkají místní – výlet s dávkou náhody je tu standard.
S nadějí na klidnější noc jsme se vrátili na hotel… než jsme zjistili, že náš objednaný řidič na další cestu nikde. Vystřídal ho náhodný kolemjedoucí, který nás dopravil na letiště autem, jehož bezpečnostní prohlídka by byla zážitkem sama o sobě. Tady jsme začali chápat kouzlo mongolských jízdních předpisů, což ve volném překladu znamená: žádná neexistují. Po příletu do hor nás přivítal pronikavý chlad, drsné podmínky v jurtách a festival orlích lovců – kde bylo více rozjařených turistů než dravých ptáků.
Naše dny pokračovaly v rytmu starého dobrého UAZu, což je vozidlo vyrobené pro takový terén – a přežití v mongolském stylu. S kuchařkou jsme sdíleli každou jízdu, každý žvanec tvrdého sýra a vůbec celý kulturní zážitek zahrnující kuchyňské variace s bobky na zátop. Nocleh v jurtě? Snaha o topení dřevem a náhodnými palivy je prý povinná ochutnávka. A to nemluvím o „toaletách s výhledem,“ kde příroda tvoří hygienickou stanici i wellness zónu v jednom.
Konečně jsme se přiblížili ke dni, kdy nás sněhové závěje doslova přikryly v jurtě. Naší každodenní dávkou bylo brodit se bahnem, nechat se lehce odfouknout větrem a čekat, jestli UAZ tentokrát přežije všechny díry a kameny. Ale když přišlo setkání s orlími lovci – kde turistické fotky s dravcem byly hlavním trhákem – věděli jsme, že tenhle deník bude mít šťastný konec. O pár hodin později nás přivítala teplá sprcha a tiché ubytování.
A tak jsme zakončili naše mongolské dobrodružství. S jistotou, že tahle země si nás bude pamatovat stejně jako my ji – se všemi jejími drsnými krásami, topením na bobky a jízdami v autech na pokraji technické smrti.
