27. července – 9. srpna 2026 · California, USA
Jsem v Yosemite, kolem mě se zvedají žulové stěny, které jsem tolikrát viděl na fotografiích, a já hledám místo na zaparkování. Za volantem velkého karavanu mi právě tahle část americké přírody připadá nejméně dostupná. Parkoviště jsou plná, je horko a naše rodinná trpělivost dochází rychleji než benzín. Chtěl jsem Radce, Vincentovi a Oskarovi ukázat jednu z nejkrásnějších krajin světa. Zatím jim ukazuju hlavně její silnice.
Takových chvil bylo na cestě víc. Naštěstí po nich přicházela rána u jezera, koupání v potoku nebo večery u ohně, kvůli kterým bych vyrazil znovu. Ale popořadě.
Hlavní zastávky: San Francisco · Tulloch Lake · Yosemite · Lee Vining a Mono Lake · Alabama Hills a Tuttle Creek · Death Valley · Sequoia a Kings Canyon · Monterey a Big Sur.

01 / Přes Atlantik a potom ještě do půjčovny
Letěli jsme z Prahy přes Toronto do San Francisca. Já, Radka a naši dva kluci, Vincent a Oskar. Kdysi mi k odjezdu stačil batoh sbalený za večer. Tentokrát jsme vezli vybavení pro čtyři lidi a plán, ve kterém bylo dost národních parků, přejezdů i času u oceánu. Na papíře to vypadalo dobře.
Do hotelu poblíž letiště jsme dorazili v noci. Ráno jsme s Vincentem vyrazili pro snídani a přinesli Wendy’s i zbytku rodiny. Před převzetím auta jsme ještě prošli okolí s mexickými a indickými obchůdky a zašli na filtrovanou kávu. První americké ráno bylo vlastně docela obyčejné. Právě proto si ho pamatuju.
Půjčovna měla být u letiště. Znamenalo to asi hodinu taxíkem přes záliv do Union City. Karavan tam stál, jen ještě nebyl připravený. Opakovaně nám slibovali dalších patnáct minut, mechanik něco opravoval a čas ubíhal. Místo odpoledního převzetí jsme odjížděli přibližně v šest večer.
První rezervovaný kemp u Yosemite se nám tím dostal mimo dosah. A brzy se ukázalo, že navzdory opravám nefunguje pořádně ani splachování. Obytné auto jsme tedy měli. K úplné soběstačnosti mu trochu chybělo.
02 / Tulloch Lake: ráno po nepovedeném začátku
K Tulloch Lake jsme přijeli kolem půlnoci. Za sebou čekání v půjčovně, první kilometry s velkým autem a hledání náhradního noclehu. Z toho, co nás obklopovalo, jsme za tmy moc neměli.
Ráno bylo všechno jiné. U jezera byl klid, kolem pobíhaly veverky a viděli jsme i srnky. Všichni čtyři jsme se vykoupali. Po letadlech, hotelu a čekání jsme konečně měli čas být venku a chvíli nikam nejet.
Tulloch Lake původně nebylo cílem. Skončili jsme tam, protože se první den nepovedl podle plánu. Přesto mi zůstalo mezi nejhezčími vzpomínkami. Nejspíš i proto, že jsme tam po sobě nic dalšího nechtěli. Stačila voda a společné ráno.
03 / Yosemite: mezi volantem a táborákem
Yosemite na mě zapůsobilo hned při příjezdu. Vjezdy do parku, mapy, informační tabule, programy pro děti. A pak samotné údolí, El Capitan, Half Dome a velikost krajiny, kterou fotografie dokáže přiblížit jen částečně.
V letní sezoně se k tomu ovšem přidala plná parkoviště, davy a řízení karavanu, s nímž každé hledání místa trvalo déle, než bych chtěl. Já se snažil stihnout co nejvíc, děti měly svoje tempo a nebylo těžké se pohádat. Zpětně si přiznávám, že část únavy jsme si přivezli v příliš ambiciózním programu.
Prošli jsme Bridalveil Fall Trail k vodopádu, viděli známé skalní stěny a našli venkovní bazén, kde jsme se za malý vstup vykoupali. Úleva pro všechny. Kdybych tehdy sestavoval žebříček nejlepších míst v Yosemite, bazén by se umístil překvapivě vysoko.
Úplně jinou vzpomínku mám na White Wolf Campground v oblasti Tioga Road. Les, večerní oheň a Vincentovo nadšení z kempování. Tady jsem mohl pustit z hlavy další parkoviště a být s ním u táboráku. Nemuseli jsme nikam přejíždět, abychom něco zažili.
Právě takhle jsem si cestování karavanem představoval. Když jsme večer stáli v lese, jeho velikost mi najednou připadala mnohem rozumnější než uprostřed údolí.

04 / Přes hory k Mono Lake
Během pobytu v Yosemite jsme si zajeli také na Glacier Point. Je to samostatná odbočka od Wawona Road, ne zastávka přímo na silnici přes Tioga Pass. Výhled na Half Dome a údolí z výšky mi ukázal známou krajinu zase jinak.
Později jsme se vydali po Tioga Road na východ. Vysokohorské louky, žula a jezera patřily k nejhezčím částem celé cesty. U Tenaya Lake jsme zastavili na koupání. Po ruchu údolí bylo příjemné strávit čas u vody obklopené skalami. Pro mě další krásné místo, pro naši rodinu hlavně příležitost vylézt z auta a užít si ho společně.
Přes Tioga Pass jsme pokračovali na východní stranu Sierry a přespali v RV Town Lee Vining u Mono Lake. Jeho tufové věže a slaná hladina mě lákaly k fotografování. Vincent si ovšem všiml především zápachu a rozhodně si ho nenechal pro sebe. Dlouho jsme tam nevydrželi. Dojem z místa se očividně mění podle toho, jestli se na něj díváte přes hledáček, nebo ho hodnotíte nosem.
Na příště nám zůstal Ancient Bristlecone Pine Forest ve White Mountains. V téhle oblasti roste i Methuselah, jeden z nejstarších známých žijících stromů; jeho přesná poloha se kvůli ochraně nezveřejňuje. Mrzelo mě, že jsme tam nezajeli. Na téhle cestě už ale nešlo přidávat další odbočky donekonečna.

05 / Alabama Hills a místo, kam bych se vrátil
U Lone Pine jsme zajeli do Alabama Hills. Mezi obrovskými balvany jsme prošli okruh k Mobius Arch, skalnímu oblouku s horskou kulisou Sierry Nevady. Přibližně kilometr chůze. Pro mě krátká procházka, pro Vincenta dost únavný výlet. Zase jednou jsme měli každý trochu jiné měřítko.
Nejsilnější vzpomínka na tuhle oblast ale patří Tuttle Creek Campground. Suchá krajina, otevřený prostor a nad kempem hory. Večer klid a po setmění nádherná obloha. Tady jsem měl pocit, že jsme konečně dorazili na místo, kde bych mohl zůstat déle.
Kousek od kempu tekl potok a my se v něm všichni čtyři koupali. Po prašných cestách a přejezdech něco úplně jednoduchého. Voda uprostřed suché krajiny, děti s námi a žádná další atrakce, kterou bychom právě museli stihnout. Na podobné chvíle se při plánování snadno zapomíná, protože nemají vlastní značku na mapě.
Za tmy jsme seděli venku pod hvězdami. Karavan stál vedle nás a tentokrát mi nepřipadal jako komplikace. Měli jsme zázemí i místo kolem sebe. Z celé cesty je právě Tuttle Creek jeden z kempů, kam bych se chtěl vrátit.
Do vzpomínek na pouštní část se vešlo také lízátko se škorpionem, které Radka koupila Vincentovi na benzínce. Nadšení se nedostavilo a mamince to dával znát. A v Lone Pine ještě snídaně v podniku, jehož vývěsní štít nabízel donuts, T-shirts, Wi-Fi, deli a gifts. Krajina kolem byla velkolepá, ale i tyhle drobnosti si z ní vezeme domů.

06 / Death Valley: přes padesát na teploměru

Z Lone Pine jsme podnikli samostatný celodenní výlet do Death Valley. Na teploměru jsme viděli přes 52 °C. Tu hodnotu si pamatuju stejně dobře jako pocit při otevření dveří auta. Venku jsme zůstávali jen krátce; s malými dětmi už vůbec nebyl důvod pobyt v tom vedru prodlužovat.
Viděli jsme Badwater Basin, solné pláně a barevné pouštní masivy. Jako fotografa mě ta krajina přitahovala, ale pozornost se mi rychle vracela k vodě, klimatizaci a tomu, jak se nám všem daří. Zastávky měly jiné tempo než výlety v horách.
Na benzínkách jsme kupovali led a dávali ho do nápojů. Studené pití mělo ten den větší význam než dobře promyšlený program. Večer jsme se vrátili do Tuttle Creek. Po zkušenosti z Death Valley jsem si našeho kempu, prostoru a blízkého potoka vážil ještě víc.

07 / Sekvoje a odbočka do Kings Canyon
Za sekvojemi nás čekal dlouhý přesun na západní stranu Sierry. V Giant Forest jsme potom stáli pod stromy, u kterých se člověku těžko odhaduje velikost, dokud k nim nedojde. General Sherman je největší žijící strom na světě podle objemu kmene. Teprve zblízka jsem dokázal ocenit, jak obrovský opravdu je.
Prošli jsme se mezi sekvojemi a viděli i průjezd vyříznutý v padlém kmeni. Po poušti to byla další výrazná změna krajiny. Večery u ohně pak znovu patřily k tomu, co mi na pobytu v přírodě dávalo největší smysl.
Zajeli jsme také do Cedar Grove v Kings Canyon. Cesta do kaňonu zabrala přibližně hodinu, návrat další. Potřebovali jsme vyřešit rezervaci noclehu, ale chyběl nám mobilní signál. Krásná krajina kolem nás ten praktický problém bohužel nevyřešila.
Nakonec jsme se vrátili směrem ke křižovatce a našli kemp dál po cestě na západ. Cedar Grove tak zůstalo i připomínkou, kolik času jsme na dovolené trávili hledáním místa na spaní. Se dvěma malými dětmi v autě je hodina navíc za volantem docela podstatná část dne.

08 / Monterey a čas na pláži
K oceánu jsme dorazili po dlouhém přejezdu, do oblasti Monterey až pozdě večer. Já už měl řízení dost, jenže ještě zbývalo najít nocleh. Kempy byly plné nebo nabízely ceny kolem dvou set až dvou set padesáti dolarů za noc. Ve městě navíc probíhala automobilová akce.
Nakonec jsme našli místo ve veteránském kempu. Na romantický nocleh u Pacifiku to nevypadalo, ale v tu hodinu jsem byl rád, že můžu vypnout motor. Zůstali jsme tam nakonec dvě noci.
Při výletu směrem k Big Sur už jsme si užívali jinou Kalifornii: pobřežní silnici, útesy, pláže a mořská zvířata. Zastavovali jsme a fotografovali. S Vincentem jsme si hráli na pláži, zatímco auto zůstalo zaparkované nahoře. Po tolika kilometrech bylo příjemné chvíli jen být na jednom místě.
Podvečer u Asilomar State Beach patřil k nejhezčím chvílím u oceánu. Měl jsem krásné světlo a konečně i pocit, že nemusím všechno popohánět. Kluci nepotřebovali další velký cíl. Voda, písek a čas spolu úplně stačily.

09 / San Francisco bez starostí o parkování
Před vrácením karavanu jsem byl nervózní. Při jednom z prvních manévrů jsem jeho horní částí zavadil o strážní budku a odřel bok. Se základním pojištěním jsem se obával účtu. K tomu jsme celou dobu řešili splachování, které jsem zkoušel opravovat improvizovaným šroubem. Postupně jsme raději využívali toalety v kempech.
Předání auta v Union City nakonec dopadlo lépe, než jsem čekal. Vyklidili jsme ho, vrátili klíče a přesunuli se do San Francisca. Hotel v centru byl levný, trochu hlučný a dobře umístěný. Po dnech za volantem mi možnost vyrazit pěšky připadala jako velký komfort.
Došli jsme k přístavu a Pier 39, sledovali lachtany, zahlédli Alcatraz a užili si kopcovité ulice i cable cars. Golden Gate jsme nestihli tak, jak jsem původně chtěl. Tentokrát mě to tolik netrápilo. Mohl jsem být s rodinou a dívat se kolem sebe, aniž bych současně řešil rozměry auta a příští odbočku.

10 / Přes Toronto domů
Poslední komplikace přišla cestou zpátky. Let do Toronta nabíral zpoždění a náš hodinový přestup do Prahy přestával vypadat reálně. Ještě před příletem nám změnili rezervaci na spojení přes Německo.
Po přistání jsme přesto vyrazili s dětmi k původní bráně. Let do Prahy měl také zpoždění a personál nás dokázal vrátit na původní spoj. Domů jsme nakonec odletěli tak, jak jsme měli v plánu. Po všech změnách na cestě to bylo příjemné zakončení.
Vyrazil bych znovu. S menším autem a volnějším programem. Z Kalifornie si vedle fotografií vezu hlavně společná rána u vody, Vincenta u ohně a koupání nás čtyř v potoku uprostřed suché krajiny. Oskar si možná jednou bude tuhle cestu skládat z obrázků. Budu rád, že na nich najde nás všechny.
Svět je s dětmi pořád stejně veliký. Jen občas trvá mnohem déle ujít jeden kilometr.